Básně

1.
Žena této básně spí
Muž této básně spí
Dítě této básně spí
Bezpáteřní báseň začíná

Co se udělá:
Prostře se stůl, uvaří čaj
Posnídá se
Účty a nájem se jako vždy
Spočítají

Co v básni nenastane:
Sebevražda, sex, narození
Romantika, smrt, znásilnění
Pusa, stesk, stížnost, vězení
Jízda vlakem, trápení

Co prolétne hlavou:
Tenhle život stojí za hovno!
Další myšlenky: nic! Nestojí za řeč.
Pocit: jakoby brnění palce u nohy —
To je normální! Žádná nemoc!

A nakonec co?
Jedeme dál,
Snem, co sní dítě
Snem, co sní muž
Snem, — co žena nesní

2.
Z barev: červená
Z chutí: slaná jsem
Ze sloves: dávat
Mé jméno: tři tečky
Z okamžiků: nikdy
Z měsíců: listopad
Ze směrů: obráceně. Odevšud vzdálená
Vůně: pach hřbitova
Můj majetek: cigareta
Za mnou: špeh
Můj zločin: nezlomnost
Můj společník: zeď
To není kvíz
To je báseň z vězení
Bez papíru a tužky
Odříznutá od světa

3.
Zeptali jsme se:
Proč moře mění hlas?
Proč plavou ryby kolmo, břichem vzhůru?
Proč se lodě, co odpluly, nevrací
A ty v přístavu jsou prázdné?
Zeptali jsme se:
Kde je nejlepší místo
Ne k útěku, ale krytí?
Ještě ne k umření, ale sotva k žití?
Která voda lépe rozpustí
Proleženiny,
Hromady tuku neforemných těl?

Umělá inteligence odpověděla:
Ztratila jsem paměť
Jak si mám vzpomenout?

4.
Není žena, je mírný purpur
Drásavé ticho
Koktejl zoufalství i naděje
V mrákotách vlastního já

Není žena, není muž — je divnost sama
Přání na kříži
Hrst kamenů v kapse
Vržených jedné noci z lůna měsíce

Nežena nemuž — větrné pohlaví
S ocelovou kůží
Vůlí divokého lososa
Uvízlého v průrvě

Překročila hranice těla
Rozprášila předpoklad „stát se“
Uťala stín ženy
V patách sobeckého já

Její srdce jak mina zakopaná v zemi
Zoufale zamilovaná, nebezpečná
Nacpává smutky do vaku
A vyráží na cestu bez cíle a směru

Je propastí na dně světa
Sopkou v hlubinách moře
Hromadným hrobem, osamělým
Básní, která končí vzdechem

Z perzštiny preložila Zuzana Kříhová

Fáteme Echtesárí (* 1986), poetka, prozaička, editorka, aktivistka za ľudské práva, vyštudovaná pôrodná asistentka. Patrí k významným predstaviteľkám postmoderného ghazalu, jedného z najvýraznejších prúdov súčasnej iránskej poézie. V textoch sa otvorene venuje témam sexuality, náboženstva či boju za práva žien. V roku 2015 ju iránsky súd odsúdil na jedenásť a pol roka väzenia a 99 rán bičom, okrem iného za „urážku posvätného“, šírenie protivládnej propagandy, zverejnenie údajne nemravných fotografií a „nedovolené vzťahy“. S posledným obvinením súviseli aj fotografie, na ktorých si na zahraničnom literárnom festivale podáva ruku s mužmi. Pred nástupom do väzenia sa jej podarilo z Iránu utiecť. Od roku 2017 žije a tvorí v Nórsku. Vedie nezávislý internetový magazín Independent Iranian Literature a jej tvorba bola preložená do viacerých svetových jazykov. V minulom roku sa zúčastnila Mesiaca autorského čítania. Vydala básnické zbierky Feministický diskurz pred varením zemiakov (2010), Vedľa vedľajšej cesty (2013), Výber veselých básní s niekoľkými pamätnými fotografiami (2015), Neprežijeme (2020), Nie je to žena (2022) a zbierky poviedok Plávanie v bazéne s kyselinou (2017) a Sekera (2018).

Ďaľšie básne si môžete prečítať v Romboide 4/2026

 8 zobrazení