Ještě stále mi v hlavě leží ten havran

Ještě stále
mi v hlavě leží ten havran z údolí Júše.

Svými černými noži
z oblohy papírově matné
do pole zralé pšenice
chřestivě, šelestivě
vysekl zakřivený oblouk.
A hledě na blízkou horu,
svým suchým chřtánem
cosi zakrákoral
co hory kolem
nedočkavě
na přímém slunci
ještě dlouho
a užasle
v kamenných hlavách
omílaly.

Někdy se sám sebe ptám
co že ten havran
svou nezvratnou přítomností
přesně v poledne
v úporně truchlivé barvě
přelétaje nad polem zralé pšenice
až na vrcholy osik
svým křikem a zlobou
co mohl říct
těm starým horám
věčně mdlým, ospalým
v letním poledni,
že si to stále
mezi sebou
opakují.

Aida v zrcadle

Tvé rty
hebké jako báseň
změní i nejvášnivější polibek
na takový ostych,
že i jeskynní zvíře
se v člověka promění.

A tvé líce
brázdí pár vrásek,
co řídí tvou pýchu.
A můj osud.
Přečkal jsem noc,
aniž bych byl ozbrojen
v čekání na rozednění.

Ještě nikdo nikdy tak ničivě nepovstal k vlastní zhoubě.

V této slepé uličce

V této slepé uličce
čichají k tvým rtům,
neřekl‘s-li: miluji tě.
Větří tvoje srdce.
Divná doba, milý můj.
A lásku,
u zátarasů podél cesty,
bičují.
Musíme ukrýt lásku do komory.
V té chladné, křivé, slepé ulici,
přikládáním básniček a písní,
udržují oheň v žáru.
Myšlením nedávej se v sázku.
Divná doba, milý můj.
Na dveře buší vprostřed noci,
zahubit lampu přicházejí.
Musíme ukrýt světlo do komory.
Tam řezníci se,
opevňují v podchodech,
špalky od krve a sekyrami.
Divná doba, milý můj.
Úsměv ti ze rtů chirurgicky
i píseň z hrdla odstraní.
Musíme ukrýt touhu do komory.
Kanárky si grilují,
nad ohněm z jasmínů a lilií.
Divná doba, milý můj.
Vítězstvím zpitý satanáš,
si před náš prostřený stůl smutku,
sedá k pohoštění.
Musíme ukrýt Boha do komory.

Poznej mě

Je ve mně žena
Něžná, tichá
Co pije horkou kávu

V chatce na úpatí hory
Tváře rozpálené
Z žáru krbového ohně
A oknem sleduje
Mystické ticho sněhu

a přemýšlím o sněhu
a posledním románku.
Je ve mně žena neškodná jako
vrabec, který nemá strach ani
z řetězů ani z hadů ani
z požáru ani z výbuchu a letí
do nejvzdálenější
temnoty, rozzuřeného lesa
a dlaněmi, hebkými a zvídavými
umístí svíci na stromy s nohama v řetězu.
Je ve mně žena hebká jako
jaro objímající laskavost deště.

Začíná být opilá radostí ze svítání.
Je ve mně žena, jež není smutná
– Jako noc bez konce
– Daleko od vrásčitých rtů těch chladných úst
– Otevírajících a zavírajících se jako u Ryby
– Chrlících neurčitá vyznání lásky
Daleko a pryč
od milence s hodinami ve svém srdci
Ve mně
Je žena
Jež se neopírá o pochyby
A je cizincem do zlobného rámusu
Je ve mně ryzí žena
Jež může ukonejšit i Satana
Svými půvaby
Zůstaň se mnou
Mé já, které se nesvine do jara,
Já, které se s jarem nesžije,
Já, které prohrálo s přepadením
Já, jehož kruté ruce mají lásku
Ztrať se rychleji než sněhová koule
Stavěj se mnou
Se mnou, která v sobě žila s cizincem
Stavěj se mnou
Přiviň mě
A poznej
Ve mně jemnou ženu.

Z perzštiny preložila Zuzana Kříhová

Ahmad Šámlú (1925 – 2000), pravdepodobne najvplyvnejší básnik moderného Iránu, ktorý zásadne zmenil modernú perzskú poéziu. Bol priekopníkom takzvanej poézie sepíd, čiže „bielej poézie“, ktorá sa oslobodila nielen od tradičnej perzskej prozódie, ale aj od pravidelného metra charakteristického pre poéziu Nímu Júšídža. K intenzite jeho básní výrazne prispieva aj obraznosť, ktorá je čitateľsky prístupná. Básňami ostro reagoval na politický útlak, spoločenskú nespravodlivosť a zároveň oslavoval ľudskú dôstojnosť, slobodu a hlbokú lásku. Okrem poézie zasvätil veľkú časť života zostavovaniu monumentálneho diela Kniha ulice – rozsiahlej encyklopédie iránskeho folklóru, hovorového jazyka, prísloví, porekadiel, piesní a ľudových zvykov. Počas druhej svetovej vojny bol uväznený za účasť na aktivitách namierených proti prítomnosti spojeneckých vojsk v Iráne a neskôr čelil perzekúciám aj za vlády Muhammada Rezu Šáha Pahlavího pre svoje ľavicové politické názory a aktivizmus. Medzi jeho najvýznamnejšie zbierky patria Čerstvý vzduch (1957), Záhrada zrkadiel (1960), Ajda v zrkadle (1964), Ajda: strom, dýka a spomienka (1965), Ibrahim v ohni (1973) či Malé piesne z exilu (1980).

 14 zobrazení