OTÁZKY A ODPOVEDE Z KNÍH MILANA KUNDERU

Otázka: Čo je šťastie?

„Štěstí je touha po opakování.“
(Nesnesitelná lehkost bytí) 

Otázka: Čo chceme?

Odpoveď 1: „Člověk nikdy neví, co má chtít.“
(Nesnesitelná lehkost bytí) 

Odpoveď 2: „Lidé křičí, že chtějí vytvořit lepší budoucnost, ale není to pravda. Budoucnost, to je jen lhostejná prázdnota, která nikoho nezajímá, kdežto minulost je plná života a její tvář nás dráždí, popuzuje, uráží, takže ji chceme zničit nebo přemalovat. Lidé chtějí být pány budoucnosti, jen aby mohli měnit minulost. Bojují o vstup do laboratoří, v nichž se retušují fotografie a přepisují životopisy a dějiny.“
(Kniha smíchu a zapomnění)

Otázka: Čo je dobré a čo zlé?

„Žádné počínání není samo o sobě dobré ani zlé. Teprve jeho místo v řádu činí je dobrým či zlým.“
(Žert)

Otázka: Kedy sa človek stáva sám osebe hodnotou?

„Je to všechno o tom, aby člověk byl takový, jaký je, nestyděl se chtít to, co chce, a toužit po tom, po čem touží. Lidé bývají otroky předpisů. Někdo jim řekl, že mají být takoví a takoví, a oni se snaží takovými být a do smrti se sami o sobě nedovědí, kdo byli a kdo jsou. Nejsou pak nikým a ničím, jednají podvojně, nejasně, zmateně. Člověk především musí mít odvahu být sám sebou.“
(Žert)

Otázka: Aké je naše poslanie?

„Nikdo nemá žádné poslání. A je to ohromná úleva zjistit, že jsme volní, že nemáme poslání.“
(Nesnesitelná lehkost bytí) 

Otázka: Ako máme žiť svoj život?

„Životu není třeba hledět do tváře. Stačí ho jen cítit.“ 
(Zahradou těch, které mám rád) 

Otázka: Mení sa spôsob, akým žijeme?

„Kdykoli pomyslím na staré antické kultury, pojme mě stesk. Snad je to kromě jiného i teskná závist nad tou unyle sladkou pomalostí tehdejší historie; epocha staré egyptské kultury trvala několik tisíc let; epocha řecké antiky skoro celé tisíciletí. V tomto směru napodobuje jednotlivý lidský život lidské dějiny; zpočátku je ponořen do nehybné pomalosti a teprve pak se zvolna a čím dál více zrychluje.“
(Směšné lásky)

Otázka: V čom sú Francúzi iní od Čechov a Slovákov?

„Francouzi, víš, ti zkušenost nepotřebují. Soudy u nich zkušenost předcházejí.“
(Nevědení)

Otázka: Čo je „skutočné“?

„Čím pozorněji a umíněněji upíráme pohled na nějakou skutečnost, tím více chápeme, že vůbec neodpovídá tomu, za co ji všichni mají.“
(Kastrující stín svatého Garty)

Otázka: Čo je gýč?

„Kýč je absolutní popření hovna.“
(Nesnesitelná lehkost bytí)

Otázka: Čo hovoríte na súčasnú populárnu hudbu? 

„Hudba byla jak smečka honících psů, kterou na ni poštvali. Myslila si tehdy, že jen v komunistickém světě vládne toto barbarství hudby. V cizině zjistila, že proměna hudby v hluk je planetární proces, jimž lidstvo vstupuje do dějinné fáze totální ošklivosti.“
(Nesnesitelná lehko bytí)

Otázka: Čo je podstatou románu?

„Nová doba se vrhá na všechno, co bylo kdy napsáno, aby to proměnila ve filmy, televizní vysílání anebo kreslené obrázky. Protože podstatné na románu je právě jen to, co se nedá říci jinak než románem, v každé adaptaci zůstane jen to nepodstatné. Chce-li blázen, který je ještě dnes píše, chránit své romány, musí je napsat tak, aby se nedaly adaptovat, jinými slovy, aby se nedaly vyprávět.“
(Nesmrtelnost)

Otázka: Aké sú podľa vás „tradičné“ romány?

„Přesto lituju, že skoro všechny romány, které byly kdy napsány, jsou příliš poslušný pravidla jednoty děje. Chci tím říci, že jejich základem je jeden jediný řetěz činů a událostí příčinně spojených. Ty romány se podobají úzké ulici, po níž někdo žene bičem postavy. Dramatické napětí je skutečné prokletí románu, protože proměňuje všechno, i ty nejkrásnější stránky, i ty nejpřekvapivější scény a pozorování v pouhé stupně vedoucí k závěrečnému rozuzlení, v němž je soustředěn smysl všeho, co předcházelo. Román je stráven v ohni vlastního napětí jako snopek slámy.“
(Nesmrtelnost)

Otázka: Ako sa spätne pozeráte na svoje diela?

„Autor má pořád rád, co napsal, ale nemá rád svět. Nemůže snést myšlenku, že tu své dílo zanechá napospas budoucnosti, která se mu hnusí.“
Nechovejte se tu jako doma, příteli)

 174 zobrazení